Šachová zahájení

Zahájení jsou tříděna dle mezinárodního kódu ECO

Vyhledávání partií podle kódu ECO:

Otevřená zahájení začínají tahy 1.e4 e5

Španělská hra C60-C99

Ruská hra C42-C43

Skotská hra C44

Italská hra C50

Hra dvou jezdců v obraně C55-C59

Střední hra C22

Střelcova hra C23-C24

Vídeňská hra C25-C29

Královský gambit C30-C39

Lotyšský gambit C40

Philidorova obrana C41

Hra čtyř jezdců C47-C49

Alapinova hra C20

Damianova hra C40


Polootevřené zahájení - černý neodpoví na 1.e4 tahem e5

Sicilská hra B20-B99

Francouzská obrana C00-C19

Caro-Kann B10-B19

Pircova obrana B07-B09

Skandinávská obrana B01

Aljechinova obrana B02-B05

Nimcovičova obrana B00


Zavřené hry začínají jiným tahem než 1. e4

Královská indická obrana E60-E99

Dámský gambit D06-D69

Grünfeldova indická obrana D70-D99

Anglická hra A10-A39

Nimcovičova indická obrana E20-E59


Odkaz: Kompletní kniha zahájení

Portable Google Chrome

Portable verze prohlížeče se jen rozbalí a není v ní žádný Googleupdate ani toolbar! Ke stažení PortableChrome 0.3.154.9 (12MB)

Používám jej k editaci tohoto WebBlogu protože v rychlosti javascriptu se mu nic nevyrovná. Můžete se sami přesvědčit spuštěním jednoduchého testu tlačítkem Run all test.
Výsledky tohoto testu pro prohlížeče
Chrome/0.3.154.9 40ms Firefox/3.0.3 264ms Opera/9.62 313ms


Prohlížeč není přeplácaný zbytečnými funkcemi a kromě výhod má i některé nedostatky:
+ rychlost startu a hlavně načtení stránek
+ soukromí anonymní okno neukládá cookies, cache ani historii
+ historie je zobrazena jako webová stránka s možností vyhledávání
+ náhledy stránek jako Speed Dial v Opeře
- nejede pod Windows 2000
- chybí blokování reklam
- chybí gesta myší
- chybí celoobrazovkový režim F11

Google Chrome je postavený na linuxovém jádru WebKit podobně jako prohlížeč Safari od Applu. Identifikuje se jako:


Identifikaci (řetězec UserAgent) vašeho prohlížeče získáte po zadání javascript:alert (navigator.userAgent); do adresního řádku prohlížeče. Takto se pro zajímavost identifikuje IE7:



Podporuje skoro 200 parametrů příkazové řádky:
-proxy-server=servername:port nastavení Proxy
vhodné, když potřebujete často měnit proxy se změnou připojení
-homepage=http://lludvik.blogspot.com/ domovská stránka
můžete mít na ploše několik ikon pro rychlé otevření stránek
-user-data-dir="d:/Chrome/Profil" cesta k profilu prohlížeče
-disable-javascript vypnutí JavaScriptu
-disable-java vypne spouštění appletů v jazyce Java
-disable-images vypne stahování a zobrazování obrázků

Po about:about lze podobně jako v Opeře zobrazit podrobné informace:
about:version
about:appcache-internals
about:gpu
about:sync
about:tcmalloc
about:flags
about:blank
about:cache
about:crash
about:credits
about:dns
about:histograms
about:memory
about:net-internals
about:plugins
about:terms
about:version
chrome://settings
chrome://bookmark
chrome://download
chrome://extensions
chrome://favicon
chrome://history
chrome://thumb
chrome://view-http-cache/[URL]

Firefox lze spustit s jiným profilem: firefox.exe -p
about:support
about:buildconfig

about:cache

Záchrana dat z flashdisku

Tak jsem dnes strčil flashdisk do noťasu, počítač jej zdetekoval (jako jednotku I:) ale po kliknutí na disk I: se objevila chyba "Jednotka nenalezena!"

Samozřejmě jsem tam měl rozdělanou práci a záloha se nestihla udělat :-(
Vzpoměl jsem si na utilitu GetDataBack která mi už kdysi zachránila data z pevného disku. Musí se ale použít verze GetDataBack for FAT jelikož flashdisk není naformátovaný na NTFS.

Program soubory bez problému našel a zkopíroval je na hardisk.


Útrapám ale nebyl konec, pokus o naformátování flashdisku skončil s chybou "Systém windows nemohl dokončit formátování"
V Ovládací panely - Nástroje pro správu - Správa počítače - Správa disků
se musí přes pravé tlačítko myši nejdřive "Vytvořit primární oddíl" a teprve potom naformátovat!

Turbo certifikáty

Nákupem Turbo certifikátu můžete spekulovat na růst nebo pokles akcií, komodit i měn.

Turbo certifikáty disponují tzv. pákou (Hebel), která funguje jako násobitel zisků ale i ztrát. Vzroste-li při páce 10x index o 1%, bude výnos z turbo certifikátu 10%.

Spekulace na vzestup: long - call - bull
Spekulace na pokles: short - put - bear

Turbo certifikáty vydané německou Commerzbank můžete vyhledávat a online sledovat na portal.commerzbank.de pod Zertifikate - Turbo

Classic - Indexy

Unlimited - Energie

BEST - Kurzy a zlato

Nakupovat je můžete online přes brokerjet.cz vyhledáním šestimístného čísla WKN.

Vše o Turbo certifikátech se dočtete na webu icertifikaty.eu

Duch doby

Duch doby (Zeitgeist) byl vytvořený jako neziskový film. Jeho cílem je inspirovat lidi, aby sa začali dívat na svět a dění okolo sebe z kritického pohledu a aby pochopili, že věci často nejsou takové, jaké se zdají být.



Titulky: Stáhnout jako ebook

Nestarejte se o muže za oponou.
Je něco za trůnem, většího než král.
Světu vládne někdo úplně jiný, než si představují lidé, kteří nevidí za oponu.
Skutečná pravda je, že velké finanční elementy měli pod palcem vládu už po Andrew Jacksonovi.
Roku 1775, v Americe začala válka za nezávislost.
Americké kolonie se snažily osamostatnit od represivní Anglické monarchie.
Ačkoli se za příčinu této revoluce označují mnohé důvody,
jeden vyčnívá nad ostatními jako primární příčina:
Anglický král George III postavil mimo zákon nezávislou měnu, kterou americké kolonie produkovaly a používaly pro sebe.
Namísto ní je nutil půjčit si peníze od centrální anglické banky - na úrok.
Tím se kolonie okamžitě dostávaly do dluhu.
A jak později napsal Benjamin Franklin:
Odmítnutí krále George III dovolit koloniím užívat čestný peněžní systém,
který osvobodil obyčejné lidé od sevření finančními manipulátory,
byla pravděpodobně prvotní příčina revoluce.
Roku 1783 získala Amerika nezávislost na Anglii.
Avšak její boj proti konceptu centrální banky zkorumpovaných chamtivců se však teprve začal.
Co je tedy centrální banka?
Centrální banka je instituce, která produkuje peníze pro celý národ.
Na základě historického precedentu jsou pro centrální banku neodmyslitelná dvě specifická privilegia:
Kontrola úrokových sazeb a kontrola množství peněz v oběhu - inflací.
Centrální banka však nezásobuje vládní ekonomiku penězi,
ale půjčuje jim je za úrok.
Potom pomocí zvyšovaní a snižovaní množství peněz v oběhu
reguluje centrální banka hodnotu peněz.
Je klíčové pochopit, že celý tento systém může dlouhodobě vytvořit jen jedinou věc:
dluh.
Na pochopení tohoto podvodu netřeba být žádný génius.
Každý dolar vydaný do oběhu centrální bankou je od ní půjčen za nějaký úrok.
To znamená, že každý dolar je vlastně dolar + určité procento dluhu.
A protože má centrální banka monopol na tvorbu peněz pro celou zemi
a každý dolar dává do oběhu okamžitě s dluhem
Odkud se vezmou peníze na splacení tohoto dluhu?
Může je opět vydat jen centrální banka.
To znamená, že centrální banka musí neustále zvyšovat množství peněz, aby dočasně pokryla nesplacený dluh, který vytvořila.
A když jsou nové peníze dané do oběhu opět za úrok,
vytváří se ještě větší dluh.
Výsledek takového systému je zaručeně otroctví,
Protože pro vládu a tím i lid je nemožné vysvobodit se z tohoto samo-generujícího se dluhu.
Zakladatelé USA si byli této věci velmi dobře vědomi.
"Domnívám se, že bankovní instituce jsou nebezpečnější než armády"
"Jestliže americký lid někdy dovolí soukromým bankám vydávat jejich měnu,"
"banky a korporace, které okolo nich vyrůstají, připraví lid o všechen jejich majetek,"
"dokud se jejich děti neprobudí bez domova na kontinentě, který dobyli jejich otcové." - Thomas Jefferson, 1743-1826
"Jestli chcete zůstat otroky bankéřů a platit si za vlastní zotročení,"
"nechte je dál vytvářet peníze a kontrolovat kredit národa." - Sir Josiah Stamp
Do začátku 20. století bylo v USA nasazených a odstraněných několik centrálních bankovních systémů,
které byli podsunuty bezohlednými bankéřskými zájmy.
V té době byly ve finanční a obchodní sféře dominantní rodiny:
Rockefellerů, Morganů, Warburgů a Rotschildů.
A na začátku 20. století se opět snažily prosadit legislativu na vytvoření další centrální banky.
Věděli však, že vláda ani veřejnost nebyly příznivě nakloněni takové instituci.
Potřebovali tedy vytvořit incident, který by ovlivnil veřejné mínění.
A tak J.P. Morgan, veřejně považovaný za finančního velikána té doby,
využil svého masivního vlivu a zveřejnil fámu, že prominentní banka v New Yorku zbankrotovala.
Morgan věděl, že to způsobí masovou hysterii, která se dotkne i jiných bank. To se i stalo.
Veřejnost ve strachu, že přijde o své úspory, začala ve velkém vybírat z bank peníze.
Následkem toho musely banky stáhnout svoje půjčky, díky čemuž museli dlužníci prodat svůj majetek, aby zaplatili.
Následovala spirála bankrotů, opětovných přivlastnění a zmatku.
O tomto incidentu o několik let později Fredrik Allen z LIFE Magazine napsal:
"Morgan v roku 1907 využil možnost vyvolat paniku"
"a promyšleně ji usměrňoval v jejím vývoji."
Neuvědomujíc si tento podvod, nařídil Kongres tento chaos vyšetřit. Vyšetřování vedl senátor Nelson Aldrich,
který měl důvěrné spojení s bankovními kartely a později se díky sňatku stál součástí rodiny Rockefellerů.
Komise pod vedením Aldricha doporučila vytvoření centrální banky.
To mělo zaručit, aby se panika z roku 1907 už nikdy neopakovala.
To byl podnět, který mezinárodní bankéři potřebovali na spuštění svého plánu.
Roku 1910 se uskutečnilo tajné setkání na půdě J.P. Morgana na ostrově Jekyll Island u pobřeží Georgie.
Bylo to právě tady, kde byl sepsaný zákon umožňující vznik centrální banky - Federal Reserve Act.
Tato legislativa pocházela od bankéřů, ne zákonodárců.
Setkání bylo zcela utajeno před vládou i veřejnosti.
Přibližně 10 osob, které se ho zúčastnily, dokonce nepoužívaly při komunikaci ani vlastní jména.
Po sepsaní zákona ho odevzdali svému politickému zástupci - senátorovi Nelsonovi Aldrichovi, aby ho protlačil kongresem.
A v roce 1913 se díky vydatnému sponzorování ze strany bankéřů stal prezidentem Woodrow Wilson.
Wilson už tehdy souhlasil, že podepíše zákon o centrální bance - jako protislužbu za podporu jeho kampaně bankéři.
Dva dny před Vánocemi, v době, když byla většina kongresu doma se svými rodinami, byl tento zákon odhlasován,
a Wilson ho následně podepsal.
Později Woodrow Wilson s lítostí napsal:
"Náš skvělý průmyslový národ je kontrolován jeho systémem kreditu."
"Tento systém kreditu je soustředěný v soukromých rukou. Růst našeho národa, stejně jako všechny naše aktivity,
"jsou v rukách hrstky lidí. I kdyby jejich kroky byly čestné a ve veřejném zájmu,"
"jsou přímo zaměřené na podnikaní, v kterém jsou zahrnuty jejich vlastní peníze."
"Jsou omezovaní svými vlastními limity. Potlačují, kontrolují a ničí pravou ekonomickou svobodu."
"Stali jsme se nejkontrolovanější vládou v celém civilizovaném světě."
"Už nejsme vláda s možností svobodného volby, nejsme vládou volenou většinou,"
"ale vládou ovládanou malými skupinami dominantních lidí." - Woodrow Wilson
Poslanec Louis McFadden také řekl pravdu po přijetí tohoto zákona:
"Buduje se tu celosvětový bankovní systém, superstát kontrolovaný Mezinárodními bankéři,"
"kteří spolupracují na zotročení světa pro vlastní potěšení. FED (centrální banka) převzala moc nad vládou."
Veřejnosti bylo řečeno, že centrální banka bude ekonomickým stabilizátorem
a inflace a ekonomické krize jsou věcí minulosti.
Jak však historie ukázala, pravdou byl přesný opak.
Mezinárodní bankéři měli nyní elegantní mašinérii na rozšiřovaní a dosahovaní svých osobních ambicí.
Například: V letech 1914 až 1919 zvýšila centrální banka množství peněz v oběhu skoro o 100%,
výsledkem byly rozsáhlé půjčky malým bankám a veřejnosti.
Potom roku 1920 stáhla centrální banka zpět velkou část peněz v oběhu,
to způsobilo, že banky, které je měly od ní půjčené, musely vypovědět svým klientům velké množství půjček,
a stejně jako roku 1907, nastal masový výběr bankovních vkladů, bankroty a kolapsy.
Zkolabovalo víc než 5400 bank mimo Federální rezervní systém.
Tím se ještě víc upevnil monopol malé skupiny Mezinárodních bankéřů.
Vědomi si tohoto zločinu, poslanec Lindbergh prolomil mlčení a v roce 1921 vyhlásil:
"Pod rouškou zákona o centrální bance je panika vytvářená vědeckým způsobem."
"Momentální panika je první vědecky vytvořenou panikou a funguje stejně dokonale, jako když řešíme matematickou rovnici."
Panika z roku 1920 byla však jen slabým zahřáním.
V letech 1921 až 1929 centrální banka opět zvýšila množství peněz v oběhu.
To mělo opět za následek mnoho půjček pro veřejnost a komerční banky.
Na trhu cenných papírů se tak objevil nový typ půjčky - tzv. marginální půjčka.
Velmi zjednodušeně: marginální půjčka dovolovala investorovi složit jen 10% ceny cenného papíru,
zbylých 90% bylo půjčeno prostřednictvím burzovního makléře.
jinými slovy, někdo mohl vlastnit cenné papíry hodnoty 1000 Kč a stačilo mu na to jen 100 Kč.
Tato metoda byla kolem roku 1920 velmi populární.
Zdálo se, že každý na trhu vydělával peníze.
Tento typ půjčky měl však jeden háček:
O její splacení mohlo být požádáno kdykoliv, a musela být splacena do 24 hodin.
Takový krok se nazývá výzva na dodatkovou úhradu.
Jeho typickým výsledkem je, že majitel musel předat cenné papíry, které byly díky půjčce zakoupeny.
Několik měsíců před říjnem 1929 J.D. Rockefeller, Bernhard Barack a jiní zasvěcení hráči v tichosti odešli z trhu.
a 24. října 1929 začali finančníci v New York požadovat splacení těchto marginálních půjček ve velkém.
To okamžitě spustilo na trhu rozsáhlé výprodeje,
kdy každý musel získat peníze na splacení marginální půjčky.
Znova nastal masový výběr bankovních vkladů. Zkolabovalo víc než 16 tisíc bank.
To bankéřům umožnilo nejen koupit konkurenční banky s výraznou slevou,
ale také koupit celé korporace za pár drobných.
Byla to největší krádež v americké historii.
To však ještě nebyl konec.
Namísto toho, aby centrální banka zvýšila množství peněz a uzdravila trh z kolapsu,
stáhla z něho ještě víc peněz, a tak způsobila jednu z největších depresí v historii.
Znova rozhněvaný poslanec Louis McFadden, dlouhodobý odpůrce bankovních kartelů,
začal prosazovat trestní zodpovědnost vůči vedení centrální banky.
O kolapsu a depresi řekl:
"Byla to precizně naplánovaná událost."
"Mezinárodní bankéři chtěli do společnosti vnést zoufalství,"
"aby se mohli stát vládci nás všech."
Po dvou neúspěšným pokusech o vraždu McFaddena byl třetí pokus úspěšný.
McFaddena otrávili na banketu předtím, než mohl prosadit trestní zodpovědnost vůči vedení FED.
Poté, kdy bankéři zubožili společnost, rozhodli se odstranit krytí bankovek zlatem.
Aby to mohli udělat, potřebovali získat zbylé zlato v systému.
A tak pod zamínkou "pomoci ukončit ekonomickou krizi" přišel roku 1933 zákon o povinnosti odevzdat zlato.
Pod hrozbou 10-letého trestu byl každý v Americe povinen odevzdat všechny zlaté předměty do státní pokladnice.
Tím byla veřejnost obrána i o poslední zbytky bohatství, které jí zůstaly.
Koncem roku 1933 bylo krytí bankovek zlatem zrušeno.
Když se podíváte na dolarovou bankovku před rokem 1933, je na ní napsáno, že je vyměnitelná za zlato.
Když se podíváte na dolar dnes,
stojí tam, že je to legální prostředek na platbu - což znamená, že není krytý absolutně ničím.
Je to bezcenný papír.
Jediné, co dává penězům hodnotu, je to, kolik se jich nachází v oběhu.
Proto moc regulovat množství peněz je stejná moc, jako regulovat jejich hodnotu
a moc, která možná celou ekonomiku a společnost může položit na kolena.
"Dejte mi moc nad penězi celého národa, a potom mi bude jedno, kdo děla zákony."
- M.A. Rotschild, zakladatel bankovní dynastie Rotschildů
Je důležité jasně pochopit,
že centrální banka je soukromá společnost. Je asi tak "federální", jako "Federal Express".
Sleduje vlastní zájmy a vláda USA nemá v podstatě žádný prostředek na její regulaci.
Je to soukromá banka, která vládě půjčuje peníze pro celou zemi - za úrok.
To je úplně stejný model, jako podvodnický centrálně-bankovní model, od kterého se země snažila utéct,
když při velké revoluci vyhlásila nezávislost.
Roku 1913 však nebyl zákon o centrální bance jediným protiústavním zákonem, který prošel kongresem.
Prošel i zákon o federální dani z příjmu.
Je důležité dodat, že nepozornost a ignorance americké veřejnosti vůči federální dani z příjmu
je důkazem toho, jaká je americká populace nedbalá a málo inteligentní.
Za prvé: federální daň z příjmu je úplně protiústavní.
Je to přímá daň a zároveň není rozdělena mezi státy.
Všechny přímé daně musí být takto rozděleny - to říká ústava USA.
Za druhé: požadovaný počet států nikdy neschválil dodatek, který by tuto daň z příjmu povolil.
Tato skutečnost byla dokonce citována i v případech moderního soudnictví.
"Když přezkoumáte 16. dodatek Ústavy, zjistíte, že ho nikdy neschválil dostatečný počet států." - soudce U.S. krajského soudu James C. Fox, 2003
Za třetí: dnes, prostřednictvím této daně, odevzdává člověk v USA státu asi 25% svého celkového příjmu.
A hádejte, kam jdou tyto peníze.
Jdou na splacení úroku na peníze, které vyprodukovala podvodná centrální banka a půjčila svému státu.
Tato instituce přitom nemusí vůbec existovat.
Peníze, které vyděláme za 3 měsíce, jdou každoročně doslova do kapes Mezinárodních bankéřů,
kteří vlastní centrální banku.
Za čtvrté: i když vláda lživě tvrdí, že je federální daň z příjmu legální,
v USA neexistuje žádný zákon, který by vám ukládal povinnost platit tuto daň.
Tečka.
Skutečně jsem předpokládal, že samozřejmě musí být takový zákon,
na který můžete ukázat prstem v sbírce zákonů, který vyžaduje, abyste tu daň platili.
Samozřejmě, že musí existovat.
A dostal jsem se do bodu, kdy jsem takový zákon nemohl nikde najít,
já ani lidé, které znám.
A osobně jsem neviděl jinou možnost, než z daňového úřadu odstoupit.
Na základě zkoumaní, které jsem provedla během roku 2000, a které stále provádím,
žádný takový zákon jsem nenašla.
Ptala jsem se mnoho lidi z kongresu, i komisařů daňového úřadu (IRS).
Nemohou odpovědět, protože kdyby odpověděli, Američané by se dozvěděli, že celá věc s federální daní z příjmu je podvod.
Tuto daň jsem nezaplatil od tehdy, co jsem odešel z IRS.
Neplatím ji od roku 1999.
Federální daň z příjmu není nic jiného, než zotročení celé země.
Kontrola ekonomiky a permanentní loupež majetku
je jen jeden nástroj, který drží bankéři v rukách.
Dalším způsobem, jako ovládat a profitovat, je válka.
Od vzniku centrální banky v roce 1913
proběhlo několik velkých i menších válek.
Tři největší byly I. a II. světová válka a válka ve Vietnamu.
První světová válka.
V roce 1914 vypukly v Evropě války, v jejich středem byly Německo a Anglie.
Americká veřejnost nechtěla mít s válkou nic společné,
Proto prezident Wilson veřejně vyhlásil neutralitu.
Vláda USA však neveřejně hledala jakoukoliv záminku,
na základě které by USA mohly vstoupit do války.
Z poznámek ministra zahraničí Williama Jenningse:
"Velké bankovní zájmové skupiny vstup do války velmi zajímal,"
"Protože to byla pro ně rozsáhlá příležitost k velkým ziskům."
Je důležité pochopit, že nejlukrativnější věc, která se může přihodit Mezinárodním bankéřům, je právě válka.
Válka totiž nutí zemi půjčit si od centrální banky víc peněz - za úrok.
Jeden z nejbližších poradců prezidenta Woodrowa Wilsona - plukovník Edward House,
muž s velmi úzkými konexemi na Mezinárodní bankéře, kteří velmi chtěli vstoupit do války.
Z dokumentované konverzací mezi Housem - prezidentovým poradcem
a Edwardem Greyem - ministrem zahraničí Anglie, ohledně toho jako dostat Ameriku do války:
Grey se zeptal:
"Co by udělali Američané, kdyby jim Němci potopili loď s americkými občany na palubě?"
House odpověděl:
"Myslím, že by to v USA způsobilo zápal rozhořčení,"
"a samo o sobě by to stačilo na zatažení USA do války."
A tak 7.května 1915, v podstatě na návrh Edwarda Greye
byla loď s jménem Lusitania úmyslně poslána do vod kontrolovaných Německem, kde byla německá bojová plavidla.
A přesně jak se očekávalo, německé ponorky torpédovaly loď.
Na Lusitanii díky tomu vybuchla i skladovaná munice. Zemřelo 1200 lidí.
Pro ještě lepší pochopení úmyslnosti tohoto činu:
německá ambasáda dala inzeráty do New York Times,
varující lidi, že jestli na Lusitanii nastoupí, učiní tak na vlastní riziko,
Protože loď, plavící se z Ameriky do Anglie přes válečnou zónu, bude vystavena značnému riziku zničení.
A přesně podle předpokladu - potopení Lusitanie vyvolalo u Američanů velkou vlnu hněvu
a Amerika krátce na to vstoupila do války.
Během první světové války zahynulo 323 tisíc Američanů.
J.D. Rockefeller na této válce vydělal asi 200 milionů dolarů.
A nemluvě o tom, že válka stála Ameriku 30 miliard dolarů,
z kterých většina byla půjčena centrální bankou - za úrok,
dále zvýšila zisky Mezinárodních bankéřů.
Druhá světová válka.
7. prosince 1941 zaútočilo Japonsko na americkou flotilu v zátoce Pearl Harbor.
Tento incident zatáhl Ameriku do války.
Prezident Franklin D Roosevelt vyhlásil, že "tento útok si bude historie pamatovat jako hanebnost".
To je nepochybně pravda,
ale ne kvůli tomu, že se udál nečekaný útoku na Pearl Harbor.
Po 60-tich letech od této události je jasné, že tento útok byl nejen znám týdny předem,
ale byl i mimořádně žádán a také vyprovokován.
Rooseveltova rodina patřila mezi bankéře v New Yorku od 18. století,
a jeho strýc Fredrik byl dokonce v původním vedení centrální banky.
Roosevelt velmi sympatizoval se zájmy Mezinárodních bankéřů
a jejich eminentní zájem byl vstoupit do války.
A jak jsme viděli, pro Mezinárodní bankéře není nic výnosnější, než právě válka.
V zápisníku Rooseveltova ministra války Henryho Stimsona z 25. listopadu 1941
si Stimson zaznamenal rozhovor s Rooseveltem:
"Otázka byla, jako je nasměrovat, aby vystřelili první."
"Bylo žádoucí zabezpečit, aby Japonci byli ti, kteří zaútočí první,"
"aby nezůstala žádná pochybnost o tom, kdo byl agresor."
V měsících před útokem na Pearl Harbor
udělal Roosevelt všechno, co bylo v jeho moci, aby Japonce rozhněval.
Zastavil všechen prodej americké ropy Japonsku.
Zmrazil japonská aktiva v USA.
Dal veřejné půjčky Číně a taky poslal vojenskou pomoc Británii,
oba tyto státy byly ve válce nepřáteli Japonska.
To je mimochodem úplně v rozporu s Mezinárodními válečnými pravidly.
A 4. prosince, 3 dny před útokem,
dostal od australské tajné služby Roosevelt informaci o japonských jednotkách směrujících k Pearl Harboru.
Roosevelt ji ignoroval.
A jak se očekávalo a dovolilo, 7. prosince 1941 zaútočily japonské jednotky na Pearl Harbor.
Zemřelo 2400 vojáků.
Před útokem nechtělo mít s válkou nic společného 83% americké veřejnosti.
Po útoku se do války dobrovolně přihlásilo milion mužů.
Je také důležité poznamenat, že válečnou mašinérii nacistického Německa výrazně podporovali 2 organizace.
Jedna z nich se jmenovala I.G. Farben.
I.G. Farben produkovala 84% německých výbušnin a dokonce i jedovatý plyn Zyklon B,
používaný v koncentračních táborech na usmrcení milionů lidí.
Jedním z tichých parterů I.G. Farben byla americká společnost J.D. Rockefellera s názvem Stand Oil Company.
Faktem bylo, že německé vzdušné síly nemohly létat bez speciální přísady do paliva - patentované společností Standard Oil.
Drastické bombardovaní Londýna nacistickým Německem
bylo možné díky tomu, že Standard Oil prodala I.G. Farbenu tuto přísadu v hodnotě 20 milionů.
Toto je jen jeden malý příklad, jak americký byznys financoval obě strany 2. světové války.
Další zrádcovskou organizací hodnou zmínit byla korporace Union Banking v New Yorku.
Nejenže financovala početné aspekty vzestupu Hitlera k moci,
stejně jako materiál během války,
ale byla to i banka na praní nacistických špinavých peněz.
Tato banka byla odhalena, že ve svých sejfech měla milióny dolarů nacistických peněz.
Majetek korporace Union Banking byl posléze zabaven za obchodovaní s nepřítelem.
A hádejte, kdo byl viceprezidentem Union Bank?
Prescott Bush, děda našeho současného prezidenta
a samozřejmě otec našeho bývalého prezidenta.
Mějte to na paměti při hodnocení morálních dispozic rodinného klanu Bushů.
Vietnam.
USA oficiálně deklarovalo Severnímu Vietnamu válku roku 1964.
Stalo se to po té, co se stal incident, při kterém na americké bojové lodi v Tonkinském zálivu
údajně zaútočily vietnamské torpédové čluny.
Táto událost se stala známa jako incident v Tonkinském zálivu.
Incident se stal katalyzující záminkou masivního nasazení jednotek a spuštění války.
Je tu však jeden problém.
Útok na bojové lodě ze strany vietnamských člunů
se nikdy nestal.
Byla to kompletně zinscenovaná událost, která měla posloužit jako záminka pro vstup do války.
Bývalý ministr obrany Robert McNamara po letech prohlásil,
že incident v Tonkinském zálivu byla "chyba".
Tak také promluvilo mnoho dalších důstojníků přiznávajících,
že tento incident byl uměle vytvořená fraška, úplná lež.
Jednou ve válce - už to byl byznys jako obvykle.
V říjnu 1966 prezident Lyndon Johnson
zpřísnil omezení pro obchod se sovětským blokem.
Věděl přitom, že Sověti produkovali víc než 80% vojenského materiálu pro Severní Vietnam.
Na druhé straně, Rockefeller financoval továrny ve tehdejším Sovětském Svazu,
které vyráběly vojenský materiál pro Severní Vietnam.
Financovaní obou stran konfliktu byla však jen jedna strana mince.
V roku 1985 byla odtajněna pravidla vojenských operací ve Vietnamu.
Tyto pravidla definovaly, co americké jednotky mohly anebo nemohly dělat ve válce.
Obsahovaly absurdity jako:
protiletadlové systémy Vietnamu nemohly být bombardovány,
pokud nebylo známo, zda jsou plně funkční a bojeschopné.
Žádného nepřítele nesměli pronásledovat poté, co překročil hranice s Laosem anebo Kambodžou.
A ještě jasnější příklad: cíle kritické důležitosti nesměly být atakovány,
pokud to nepřikázalo vrchní armádní velení.
Kromě těchto absurdních omezení bylo také zarážející,
že Severní Vietnam byl o těchto omezeních informován.
A tak celou bojovou strategii založil na těchto omezeních amerických vojsk.
To je důvod, proč válka trvala tak dlouho. A podstatné je toto:
Cíl nikdy nebyl válku ve Vietnamu vyhrát, ale aby trvala co nejdéle.
Táto válka pro zisk stála život 58 tisíc Američanů a 3 milióny Vietnamců.
A kde jsme dnes?
Byla to zinscenovaná událost, použitá jako záminka pro válku,
stejně jako potopení Lusitanie, vyprovokování Pearl Harboru a lež o incidentu v Tokinském zálivu.
Byla by to výjimka z pravidla, kdyby tomu tak teoreticky nebylo.
Jedna proti Iráku a druhá proti Afganistanu.
Válku proti vám.
Patriot Act, ministerstvo vnitra, zákon o vojenských soudech a další zákony
jsou naprosto a totálně zkonstruovány ke zničení vašich občanských svobod.
Mají limitovat vaši schopnost bojovat proti tomu, co se chystá.
Dnes jsou v USA možné věci, o kterých médii oblbovaná a neinformovaná veřejnost vůbec netuší.
Váš dům může být prohledán bez povolení a bez toho, abyste byli doma.
Na základe této prohlídky vás mohou zatknout bez toho, aby vám bylo řečeno za co.
Mohou vás držet ve vazbě na neurčitou dobu, bez přístupu k právníkovi, a legálně vás mučit.
A to všechno jen na základe podezření, že byste mohli být teroristé.
Jestli potřebujete obrázek toho, co se v této zemi děje,
pojďme se podívat, jak se opakuje historie.
V únoru 1933 zinscenoval Hitler útok pod falešnou vlajkou -
podpálil vlastní budovu Německého parlamentu (Reichstag) a útok svedl na teroristické komunisty.
O pár týdnů později prosadil zákon,
který úplně zrušil německou ústavu, a eliminoval práva a svobody občanů.
Potom vedl sérii preventivních válek,
které němečtí občané odsouhlasili pod zamínkou udržení bezpečnosti v zemi.
"Existuje zlo, které ohrožuje každého muže, ženu i dítě v této skvělé zemi."
"Musíme podniknout určitá opatření, abychom zajistili domácí bezpečnost a ochránili naši zemi."
George Bush?
Řekl to Adolf Hitler když představoval lidem gestapo.
Co se tyče komunismu a jeho organizací, ti nám nesmí stát v cestě!
Našim nepřítelem je radikální síť teroristů, stejně jako každá vláda, která je podporuje.
Je na čase vzbudit se.
Lidé u moci dělají všechno, co je v jejich silách,
abyste byli nepřetržitě klamáni a manipulováni.
Vnímaní reality není u laické veřejnosti, hlavně v aréně politiky, její vlastní.
Je jí mazaně podstrkována, aniž by o tom vůbec věděla.
Například, veřejnost si povětšině myslí, že invaze do Iráku jde špatně,
neboť sektářské násilí stále neutichá.
Co ale ona veřejnost nevidí,
že destabilizace Iráku je přesně to, co lidé, stojící v pozadí vlády, chtějí.
Ta válka má trvat co možná nejdéle, aby v regionu došlo k rozštěpení,
zásoby ropy zajištěny, stejně jako nepřestávající zisky zbrojních dodavatelů,
a co je nejdůležitější, vybudovat trvalé vojenské základny, aby je bylo možno použit
jako odrazový můstek proti dalším nekonformním zemím s velkými zásobami ropy, jako Írán a Sýrie.
Aby bylo jasnější, že občanská válka a destabilizace je čistě úmyslné:
Roku 2005 zatkla irácká policie dva elitní členy britských speciálních jednotek.
Zatkli je za to, že během jízdy autem stříleli po civilistech
a byli převlečeni za Araby.
Okamžitě po jejich zatčení a uvěznění v Irácké Basře
žádala britská armáda jejich propuštění.
Když to vláda v Basře odmítla, přijely britské tanky
a fyzicky muže vysvobodily z vězení.
Jestliže chcete nějaké území zničit, jako to uděláte?
Jsou dvě možnosti: buď tam jdete a bombardujete atd.. Ale to není moc účinné.
Lepší je dosáhnout, aby lidé v oblasti zabíjeli jeden druhého
a zničili si vlastní území, vlastní farmy.
A to je to, co se v té oblasti stalo.
Způsob, jak porazit protivníka, je ten, že dosáhnete, aby zničil sám sebe,
poštváním jeho řad proti sobě.
A potom přiléváte olej do ohně na obou stranách, jejich vzájemným popouzením
A oni se mezi sebou pozabíjejí.
Je čas, aby se někteří z nás probudili vidět tuto realitu
abychom pochopili, že lidé, kteří se snaží udržovat a vytvářet impéria,
to dělají manipulací lidí, které chtějí porazit.
Možná se ptáte, proč je celá kultura ze všech stran tak přesycená zábavou z masmédií,
zatímco americký vzdělávací systém pokračuje ve svém rapidním úpadku do otupělosti
neboť se vláda rozhodla převzít kontrolu nad systémem veřejného vzdělávání.
Za co vaše vláda platí, to i dostává.
Když to pochopíme a pak se podíváme na vládou financované vzdělávací instituce
a uvidíme ten druh studentů a způsob vzdělávaní, který vzniká za státní peníze,
logika napoví, že kdyby se to, co se ukazuje na těchto školách
ukázalo nebýt v souladu s tím, co vláda chtěla,
tak to vláda změní.
Podstatné je, že vláda dostává přesně to, co si objednává.
Oni nechtějí, aby byly vaše děti vzdělávány.
Nechtějí, abyste příliš mysleli.
To je důvod, proč se naše země a náš svět stal tak přesycen zábavou,
masmédii, televizních show, zábavními parky, drogami, alkoholem a všemožným bavením se,
aby byli lidé zabaveni.
Abyste se náhodou nedostali do cesty důležitým lidem, jen že moc přemýšlíte.
Je lepší se probudit a pochopit,
že někde tam venku jsou lidé, kteří ovládají vaše životy a vy o tom ani nevíte.
Jsme ve velkém problému!
Protože vy, lidi, a 62 milionů dalších Američanů mě právě poslouchá.
Protože méně než 3% z vás čte knihy.
Neboť méně než 15% z vás čte noviny.
Neboť jediná pravda, kterou znáte, je ta, kterou vidíte v této obrazovce.
Právě teď tu je celá generace, která nikdy nevěděla nic, než co vyšlo z této bedny.
Ta obrazovka je váš gospel, nejvyšší zjevení.
Ta bedna dokáže udělat nebo svrhnout prezidenty, papeže, premiéry..
Tahle bedna, je ta nejděsivější moc na celém tomto bezbožném světě
a běda, když padne do rukou nesprávných lidí. A když ta největší společnost na světě
ovládá ten nejděsivější prostředek propagandy na celém tomto bezbožném světě,
kdoví, jaký bordel vám budou strkat pod nos namísto pravdy!
Tak mě teda dobře poslouchejte:
Televize není pravda!
Televize je jen pitomý zábavní park.
Televize je cirkus, karneval, cestující tlupa akrobatů, vypravěčů,
tanečníků, zpěváků, žonglérů, krotitelů lvů a fotbalistů.
Je to byznys na zabíjení nudy!
A vy tam sedíte den za dnem, noc za nocí, všechny věky, barvy pleti, vyznání..
My jsme to jediné, co znáte.
Začínáte věřit iluzím, kterými vás tu krmíme.
Začínáte si myslet, že bedna je skutečnost a vaše vlastní životy neskutečné.
Uděláte cokoliv, co vám v té bedně řeknou.
Oblékáte se jako v té bedně, jíte jako v té bedně,
vychováváte svoje děti jako to dělají v bedně, dokonce i přemýšlíte jako ta bedna!
Toto je masové šílenství, jste maniaci!
Ve jménu božím, lidi, vy jste ti skuteční
My jsme ta iluze!
Poslední věc, kterou si lidé za oponou přejí,
je uvědomělá, informovaná veřejnost, schopná kritického myšlení.
A to je důvod, proč je ten falešný duch doby produkován, cestou náboženství
prostřednictvím masmédií a vzdělávacího systému.
Jde jim o to, aby vás udrželi ve zmateném, naivním blábolu.
A daří se jim to proklatě dobře.
Roku 2005 byla uzavřena dohoda mezi Kanadou, Mexikem a USA.
Táto dohoda, neohlášená veřejnosti, neodsouhlasená kongresem,
spojuje USA, Kanadu a Mexiko do jedné entity, odstraňuje všechny hranice.
Nazývá se to Severoamerická Unie.
Asi se ptáte, proč jste o tom nikdy neslyšeli.
V skutečnosti je jen jeden mainstreamový reportér, který o tom slyšel
a měl odvahu o tom informovat. (Lou Dobbs)
Politika Bushovy administrativy ohledně otevřených hraníc
a její rozhodnutí ignorovat imigrační zákony této země
je část širší agendy.
Prezident Bush podepsal formální dohodu, která ukončí Spojené státy, jak je známe.
A učinil tak jak bez souhlasu Kongresu
tak i bez souhlasu obyvatel USA.
Je to věc, o které slyšelo pouze velmi málo lidí.
Opět je to dílem malé hrstky lidí, tam úplně nahoře, ve prospěch investorů.
Ale pracující lidé, političtí úředníci z celé země, z vesnic a měst,
ti o tomto nevědí vůbec nic.
Toto není jen nějaká obchodní dohoda.
Je to totální odstranění suverenity těch zemí,
které vyústí i v novou měnu, zvanou Amero.
Myslím, že na co by se lidé, žijící na dolaru, měli zaměřit, je právě toto Amero.
Je to věc, o které nikdo nemluví.
A bude to mít obrovský dopad na život každého v Kanadě, USA a Mexiku.
Amero je nová měna plánovaná pro severoamerické společenství,
které se právě mezi Kanadou Spojenými státy a Mexikem vytváří.
Jde o vytvoření území bez hranic, v podstatě jako EU.
A dolar, Kanadský dolar a Mexické peso budou nahrazeny tím Amero.
Podle té dohody americká ústava v podstatě ztratí platnost.
Asi si myslíte, že něco takového by bylo na první straně každých novin.
Ale jen do tehdy, než si uvědomíte, že lidé, kteří jsou za tím vším,
jsou přesně ti samí lidé, kteří stojí za masmédii.
To, co nemáte vědět, vám jednoduše neřeknou.
Severoamerická Unie je ten samý princip jako Evropská Unie,
Africká Unie, a za chvilku i Asijská Unie.
A ti samí lidé stojí za všemi.
A až přijde ten správný čas, Severo-americká Unie, Evropská Unie, Africká Unie a Asijská Unie
budou spojeny dohromady, vytvoří poslední stádium plánu, na kterém ti lidé pracovali přes 60 let.
Celosvětová vláda.
"Měli bychom mít jednu světovou vládu, ať se nám to libí, nebo ne."
"Jedinou otázkou zůstává, zda bude dosažena bojem, anebo dohodou."
- Paul Warburg, Council of Foreign Relations, architekt Federálního rezervního systému
"Jsme vděční Washington Postu, novinám New York Times, Time Magazine a jiným výborným periodikám,"
"jejichž ředitelé chodili na naše setkání a zachovali diskrétnost po více než 40 let."
"Bylo by nemožné, abychom rozvinuli náš plán pro svět,"
"kdybychom po tato léta byli pod dohledem médií."
"Svět je však dnes vyspělejší a lépe připravený zavádět světovou vládu."
"Nadnárodní suverenita intelektuální elity a světových bankéřů"
"je určitě lepší, než samostatné rozhodovaní každého národa praktikované v minulých stoletích."
- David Rockefeller, Council of Foreign Relations
Jedna banka, jedna armáda, jedno centrum moci.
A jestli jsme se z historie něco poučili,
je to fakt, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.
Toto je Aaron Russo - filmař a bývalý politik.
Nalevo od něho je Nicholas Rockefeller z nejslavnější Rockefellerovy bankéřské a podnikatelské dynastie.
Po té co byl Aaron Russo s Nicholasem Rockefellerem velmi dobrý přítel,
Aaron nakonec ukončil toto přátelství po tom,
co se zjistil, co jsou Rockefellerové zač, a o jejich ambicích.
Jednoho dne mi zavolala moje známá advokátka a řekla:
"Chtěl by ses setkat s jedním z Rockefellerů?" A já řekl: "Samozřejmě, velmi rád."
Spřátelili jsme se, začal mi prozrazovat spoustu věcí.
Jeden večer mi řekl:
"Přijde událost, Aarone, a na jejím základě půjdeme do Afghánistánu,"
"abychom mohli natáhnout ropovod ke Kaspickému moří."
"Půjdeme do Iráku, vzít ropu a založit vojenské základny na středním východě"
"a půjdeme do Venezuely a zbavíme se Cháveze."
První dvě úlohy se jim podařily, Chávez však ne.
Řekl mi: "Uvidíš chlápky prohledávat jeskyně,"
"hledat lidi, které nikdy nenajdou."
Smál se tomu - že máme tuto válku proti Teroru
a přitom tam není žádný skutečný nepřítel.
Mluvil o tom, jak když máte tuto válku s terorem, není ji možné nikdy vyhrát
neboť to je věčná válka, a tak vždy můžete lidi obrat o jejich svobody.
A já mu říkám: "Jak chcete lidi přesvědčit, že je ta válka skutečná?"
A on odpověděl: "Přes média. Média dokážou přesvědčit každého, že je skutečná."
Jednoduše o tom pořád dokola mluvíš. Znovu a znovu..
a nakonec tomu lidi uvěří.
Víte, oni stvořili tu Federální rezervu v roce 1913 pomocí lží.
Stvořili 11. září,
to byla zase jen další lež.
Po 11. září bojují ve válce s terorem, a naráz z ničeho nic vtrhnou do Iráku,
to byla další lež,
a nyní budou pokračovat Íránem.
Celé je to jedna věc vedoucí k další, ta vedoucí k další..
Řekl jsem mu: "Proč toto všechno děláte?
"Jaký to má smysl?"
"Máte všechny peníze světa, které si vzpomenete, máte všechnu moc."
"Vždyť ubližujete lidem. To není dobrá věc."
On odpověděl: "A proč tě zajímají lidi?"
"Zajímej se o sebe a o svoji rodinu."
A tak jsem se zeptal: "Jaký je primární cíl tohoto všeho?"
Řekl: "Našim cílem je označkovat každého člověka na tomto světe RFID čipem."
A všechny peníze budou na těch čipech, a všechno ostatní
"a kdyby chtěl někdo protestovat proti tomu, co děláme, anebo nedělat, co chceme,"
"můžeme mu jednoduše vypnout ten čip." (rok po tomto prohlášení Aaron Ruso zemřel na rakovinu)
Přesně tak - očipovat.
V roce 2005 Kongres pod záminkou kontroly imigrantů a takzvané války s terorismem
schválil zákon o Real ID, podle kterého je do května 2008 plánováno
.že bude každý povinen nosit u sebe federální občanku,
která bude na sobě mít skenovatelný čárový kód s vašimi osobními údaji.
Tento čárový kód je však jen mezistupeň před tím,
než bude karta vybavená sledovacím mikročipem,
který bude využívat rádiové vlny na sledovaní každého vašeho kroku na této planetě.
Jestli jste o tom ještě nikdy neslyšeli, vězte,
že RFID sledovací čip je už v každém novém americkém (i evropském) pasu.
A posledním krokem je implantovaný čip,
který díky manipulaci a pod různými záminkami už přijalo mnoho lidí.
Na Floridě máme rodinu, která je skutečným průkopníkem krásného nového světa.
Jsou to první dobrovolníci, kteří budou mít identifikační mikročip
implantovaný do jejich těl.
Po 11. září jsem se bála o bezpečnost mojí rodiny.
Nevadilo by mi, kdybych měl do své paže voperované něco, co by mne identifikovalo.
Nakonec bude každý uzavřen v jedné monitorované, kontrolní síti,
kde každý krok, který uděláte, bude zaznamenán.
A když vybočíte z řady, mohou vám jednoduše váš čip vypnout.
V té době se bude každý aspekt společnosti točit kolem používání těchto čipů.
Toto je obraz budoucnosti, který uvidíte, když otevřete oči to vidět
Centralizovaná světová ekonomika, kde každého pohyb a každá jeho transakce je sledována, monitorována.
Všechna práva odstraněna.
Nejneuvěřitelnějším aspektem toho celého je,
Že tyto totalitní prvky nebudou lidem vnuceny.
Lidé si je budou sami žádat.
A to díky manipulaci společnosti, vytvářením strachu
..a rozdělení, to oddělili lidi od vědomí jejich sily a smyslu reality.
Proces, který trvá už celé století, jestli ne tisíciletí.
Náboženství,
vlastenectví,
rasa,
bohatství,
styl,
a každá forma vydělování se od druhých a tedy pýchy,
sloužila k stvoření ovládané populace, naprosto tvárné v rukou hrstky lidí.
Model zní: "rozděl a panuj".
A dokud budou lidé vidět sebe sama oddělené od všeho ostatního,
povedou sami sebe do úplného otroctví.
Muži za oponou to vědí. A tak také vědí,
že jestli si lidé někdy uvědomí pravdu o svém spojení s přírodou
a pravdu o své osobní síle,
celý ten uměle vytvořený duch doby, ke kterému se modlí, se zřítí jako domeček z karet.
Celý ten systém, v kterém žijeme, do nás hučí, že jsme bezmocní, slabí,
že celá naše společnost je zlo a řízena zločinem a tak dále
Je to všechno velká hnusná lež!
Jsme silní, krásni, moudři a výjimeční.
Není vůbec žádný důvod, proč bychom nemohli pochopit, kdo skutečně jsme a kam směřujeme.
Není důvod, proč by si průměrný člověk nemohl být úplně vědom své síly.
Jsme neskutečně silné bytosti.
Myslím, že jsem prožil 30 let svého života.
Prvních 30 let ve snaze stát se něčím.
Chtěl jsem být dobrý v různých věcech. V tenisu, ve škole, ve známkách.
A všechno, co jsem tehdy viděl z tohoto úhlu pohledu,
byla nespokojenost s tím, čím jsem. Ale když jsem se stal ve věcech dobrý,
uvědomil jsem si, že jsem tu hru chápal špatně.
Neboť v té hře šlo o nalezení toho, čím jsem už byl.
Naše kultura nás učí, aby jsme ukazovali navenek naše individuální rozdílnosti od jiných.
Tak se na někoho podívejte a první, co vás napadne, je:
zda je bystrý, hloupý, starší, mladší, bohatší, chudší
A my takto rozlišujeme
a strkáme je do škatulí a jako se škatulemi s nimi zacházíme.
A a oni s námi, takže druhé vidíme jen oddělena od nás samotných
způsobem, kterým jsme rozděleni.
A jeden z dramatických zážitků v životě je,
když jste s jiným člověkem a z ničeho nic vidíte,
v čem je jako vy a bez rozdílu od vás.
A zážitkem toho faktu, toho, který je vaší esencí,
který je mojí esencí, je, vskutku, Ono jedno.
Pochopení, že není nic jiné. Vše je jedno.
Nenarodil jsem se jako Richard Albert, narodil jsem se jako člověk
a potom jsem zjistil všechny to, kdo jsem, jsem-li dobrý anebo zlý, úspěšný nebo ne
To všechno se člověk učí po cestě.
Když moc lásky překoná lásku k moci,
svět pozná mír.
- Sri Chymnoy Ghose
Ta stará přitažlivost k rasovému, sexuálnímu a náboženskému šovinismu,
či fanatické nacionalistické horlivosti,
začíná selhávat.
Vytváří se nové vědomí, které vidí zem jako jeden organizmus,
a poznává, že organizmus ve válce sám se sebou se zahubí.
Bill Hicks zvykl zakončovat svá vystoupení tímto:
Život je jako jízda v zábavním parku.
a když do toho jdete, máte pocit, že je skutečná, protože tak silná je naše mysl.
Jezdíte na horu, dolů a dokola, znovu a znovu,
cítíte napětí, vzrušení a celé je to velmi pestrobarevné.
A je to velmi hlučné, a na chvíli je to velká zábava.
Někteří byli na této jízdě už dlouho, a začali si klást otázku:
Je to skutečné? A nebo je to jen jízda?
A jiní lidé si vzpomenou, otočí se k vám a říkají:
Hej, žádný strach, není se čeho bát.
to je jen jízda.
A takové lidi ničíme.
Ať drží zobák, vždyť jsem do té jízdy tolik dal, zavřete mu klapačku!
Koukněte na mé ustarané čelo.
Podívejte se na můj velkej účet v bance, na mou rodinu,
vždyť to musí být skutečné
Je to jen jízda.
Ale my tyhle dobré lidí, kteří se nám to pokoušejí říct, zničíme, všimli jste si?
A necháváme démony šílet.
Ale na tom nezáleží, je to jen jízda
a my ji můžeme změnit, kdykoliv se nám zachce.
Je to jen volba.
Žádná snaha, žádná práce, žádné úkoly, žádné úspory.
Jen volba, právě teď.
Mezi strachem a láskou.
Revoluce je teď.

Peníze jako dluh

Peníze jako dluh (Money as Debt)
Dokument o způsobu fungování finančního systému, jak banky vytváří peníze z ničeho. Kdo chce začít chápat pozadí fungování ekonomiky tohoto světa a jak se to týká obyčejných lidí, měl by zhlédnout tento dobře srozumitelný dokument.



Titulky: Stáhnout jako ebook

Někteří z největších amerických mužů ze sféry obchodu a výroby se něčeho bojí.
Vědí, že kdesi existuje moc tak organizovaná, rafinovaná, bdělá, provázaná, kompletní, a vše prostupující,
že by raději neměli příliš zvyšovat hlas, když ji odsuzují.
-Woodrow Wilson, bývalý prezident USA
Pokaždé a vždy, když bankéř vytvoří půjčku, je připsán nový bankovní úvěr - nový vklad - zbrusu nové peníze.
-Graham F. Towers, guvernér Kanadské národní banky (1934-54)
Proces, kterým banky vytvářejí peníze, je tak jednoduchý, že to rozum nebere.
-John Kenneth Galbraith, ekonom
Dejte mi možnost tisknout a ovládat peníze národa a nebude mě zajímat, kdo tvoří zákony.
-Mayer Amschel Rothschild, bankéř
PENÍZE JAKO DLUH
DLUH (v pozadí na americkém dolaru je zednářský symbol)
Našemu životu kralují dvě velké záhady láska a peníze.
"Co je to láska?" je otázka, která byla nekonečně prozkoumávána povídkami, písničkami, filmy a televizí.
Ale to samé NELZE říci o otázce "CO JSOU PENÍZE?"
Není překvapením, že monetární teorie neinspirovala žádné velké filmy,
nebyla ani zmíněna ve školách, které většina z nás navštěvovala.
Pro většinu otázka "Odkud se berou peníze?", vyvolává představu mincovny razící mince a bankovky.
Většina z nás věří, že peníze vyrábí vláda.
Je to pravda, ale jen do jisté míry.
Tyto kovové a papírové symboly hodnoty, o kterých většinou uvažujeme jako o penězích,
vskutku vyrábí innstituce federální vlády, zvaná mincovna.
Ale převážná většina peněz mincovnou vytvářena není.
Je každodenně vytvářena v obrovských množstvích soukromými korporacemi, známými jako banky.
Většina z nás si myslí, že banky půjčují peníze, které jim byly svěřeny jejími vkladateli.
Snadno představitelné, leč nepravdivé.
Ve skutečnosti banky ty peníze, které půjčují, vytvářejí.
Ne ze svých výdělků, ne z vložených peněz, ale přímo ze slibu vypůjčovatele je splatit.
Podpis dlužníka na smlouvě o půjčce, je příslib splatit půjčku + úrok
anebo ztratit dům, auto či majetek, kterým ručí.
To je pro dlužníka velký závazek.
Co ten samý podpis žádá od banky?
Banka vyčaruje číslo výše úvěru a prostě je připíše na dlužníkův účet.
Zdá se vám to přitažené za vlasy? To jistě nemůže být pravda!
Ale je
Na ukázku, jak tento zázrak moderního bankovnictví vznikl, zde je ten prostý příběh:
Příběh o zlatníkovi
Před dávnými časy, se rozličné množství všeho možného používalo jako peníze.
Muselo to být přenosné a více lidí muselo věřit, že to může být později vyměněno za věci skutečné hodnoty
jako jídlo, oblečení, přístřeší. Skořápky, zrna kakaa, hezké kamínky, dokonce pírek se užívalo jako peněz.
Zlato a stříbro bylo přitažlivé, jemné a dobře se opracovávalo.
Tak se některé kultury na tyto kovy staly experty.
Zlatníci obchodovali mnohem snadněji vyráběním mincí
standardizovanými jednotkami těchto kovů, jejichž hmotnosti a ryzost byly zaručovány.
K ochraně svého zlata potřeboval zlatník trezor.
A brzy jeho spoluměšťané klepali na jeho dveře a chtěli si "najmout" místo pro vlastní mince a cennosti.
Zanedlouho zlatník pronajímal ve svém trezoru veškeré místo, z čehož měl menší příjem.
Roky plynuly a zlatník přišel ke lstivému poznání:
Vkladatelé si jen vzácně přicházeli vybrat své zlato a nikdy nepřišli všichni najednou.
To proto, že se šeky, které zlatník vypsal coby stvrzenky na zlato,
se obchodovalo na tržištích, jako by to bylo zlato samotné.
Tyto papírové peníze byly mnohem pohodlnější než těžké mince
a množství mohlo být jednoduše napsáno, namísto manuálního počítání po jedné u každé transakce.
Mezitím zlatník získal další předmět podnikání: půjčoval své zlato a účtoval si z toho úrok.
S tím, jak začaly být pohodlné papírové peníze přijímány,
vypůjčovatelé začali požadovat úvěry v těchto šecích namísto skutečného kovu.
Jak průmysl expandoval, víc a víc lidí žádalo od bankéře půjčky.
To vnuklo zlatníkovi ještě lepší nápad. Věděl, že velmi málo jeho věřitelů si vybralo své skutečné zlato.
Tak si spočítal, že množství svých šeků může odpoutat od množství zlata jeho vkladatelů. A rozdíl bude jeho.
Dokud budou půjčky spláceny, vkladatelé nemohou na nic a o nic přijít.
A zlatník, teď už více bankéř než řemeslník, utrží mnohem větší zisk, než kdyby půjčoval jen vlastní zlato.
Roky si zlatník tajně užíval ucházející výnosy z úroků na vkladech ostatních.
Nyní coby přední půjčovatel byl čím dál tím bohatší než ostatní měšťané a chlubil se tím.
I rostla podezření, že utrácel peníze svých vkladatelů.
Ti hrozili, že si vyberou veškeré své zlato, pokud zlatník nevysvětlí původ svého nově nabytého bohatství.
Oproti tomu co by se dalo očekávat, pro zlatníka to nebyla žádná katastrofa.
I přes faleš vlastní těmto machinacím, jeho myšlenka zafungovala. Zlatníkovi vkladatelé nic neztratili.
Všechno jejich zlato bylo bezpečně ve zlatníkově trezoru.
Spíš než vybrat si své zlato, vkladatelé po zlatníkovi -nyní jejich bankéři -žádali,
aby jim dával podíl ze svého zisku z úroků.
A to byl počátek bankovnictví.
Bankéř platil nízké úroky z vkladů peněz jiných lidí, a tyto peníze poté půjčoval za vyšší úrok.
Rozdíl pokryl náklady na chod bankovních operací a svůj zisk.
Logika tohoto systému byla prostá
a zdála se být rozumným řešením pro uspokojení poptávky po úvěru.
Nicméně toto NENÍ způsob, jak fungují banky dnes.
Náš zlatník/bankéř nebyl spokojen s výnosem po sdílení úroků s jeho vkladateli.
A poptávka po úvěru rychle rostla, s tím, jak Evropané expandovali do zbytku světa.
Jeho půjčky byly omezeny - množstvím zlata, které jeho vkladatelé měli v jeho trezoru.
Tehdy dostal ještě troufalejší nápad.
Vzhledem k tomu, že nikdo kromě něj nevěděl, co je ve skutečnosti v jeho trezoru
mohl vypsat šeky dokonce i na to, co v něm nebylo!
Dokud nepřijdou všichni věřitelé najednou k jeho trezoru a nebudou požadovat skutečné zlato,
jak by to mohl někdo zjistit?
Toto nové kouzlo fungovalo velmi dobře a bankéř velice zbohatl z úroků ze zlata. Které neexistovalo!
Myšlence, že by bankéř prostě vytvářel peníze z ničeho, bylo tak pobuřující uvěřit,
že myšlenka na podvod lidem dlouho nedošla.
Ale moc vytvářet peníze stoupla bankéři do hlavy (jak si jistě dokážete představit).
A časem míra bankéřových půjček a okázalého bohatství znovu vzbudila podezření.
Někteří vypůjčovatelé začali opět vyžadovat zlato místo jeho papírové reprezentace.
Spustilly se fámy.
Najednou se několik bohatých věřitelů ukázalo, aby si vybrali své zlato.
Spadla klec. Dav věřitelů zaplavil ulici před zavřenými dveřmi banky.
Běda, bankéř neměl dost zlata a stříbra, kterými by vyplatil papírky, které jim předtím vystavil.
Tomu se říká "run na banku". A toho se každý bankéř děsí.
Tento jev zruinuje konkrétní banku a nepřekvapuje, že to ničí důvěru ke všem bankéřům.
Bylo by čestné tyto praktiky vytváření peněz z ničeho postavit mimo zákon.
Ale rozsáhlé množství peněz, které bankéři nabízeli a doposud nabízejí,
se stalo podstatou v úspěchu evropské obchodní expanze.
A tak se místo toho tyto praktiky legalizovaly.
Bankéři souhlasili, že budou dodržovat poměr mezi skutečnými a fiktivními penězi, které mohou půjčit.
Tento limit však stále byl mnohem vyšší, než množství zlata a stříbra v trezoru.
Brzy se ustálil na 9 fiktivních dolarů k jednomu skutečnému dolaru ve zlatě.
Tyto regulace byly vynucovány namátkovými inspekcemi.
Též bylo dohodnuto, že v případě "runu na banky" (masovému vybírání)
centrální banky podpoří v případě naléhavosti ty místní "zlatou infuzí".
A jen v případě příliš mnoha "runů"
pak by bublina bankéřských úvěrů splaskla a celý systém by zkolaboval.
Peněžní systém dnes
V průběhu let se podíl systému částečných rezerv - a jeho integrovaná síť bank,
krytá centrální bankou, stal dominantním peněžním systémem světa.
Současně se podíl zlata, kryjícího peníze z dluhu, postupně zmenšil na nic.
Základní podstata peněz se změnila. (Peníze reprezentují hodnotu -> dluh)
V minulosti byl papírový dolar stvrzenka,
která mohla být vyměněna za stanovenou hmotnost zlata či stříbra.
V současnosti může být papírový nebo digitální dolar být směněn pouze za jiný takový dolar.
V minulosti existoval soukromě vytvořený bankovní kredit
pouze ve formě soukromých bankovek těchto bank, které měli lidé možnost odmítnout
tak jako dnes máme možnost odmítnout něčí soukromý šek.
V současnosti jsou peníze vytvořené soukromými bankami
legálně převoditelné na vládou vydávanou "fiat" měnu.
Dolary, Kanadské dolary a libry - to si ze zvyku představujeme pod pojmem 'peníze'.
Fiat měna jsou peníze vytvořené vládním nařízením nebo vyhláškou
A vyhláška o zákonném platidlu deklaruje, že občané musí přijmout fiat měnu..
jako platbu za dluh, jinak soudy odmítnou dluh vymáhat.
A teď je otázka:
Jestliže jak vlády, tak banky mohou jen tak vytvářet peníze, kolik peněz pak existuje?
V minulosti bylo celkové množství existujících peněz limitováno
skutečným množstvím nějaké fyzické komodity, která plnila funkci peněz.
Například, aby mohlo být vytvořeno více zlatých nebo stříbrných peněz,
muselo být více zlata či stříbra objeveno a vykopáno ze země.
V současnosti jsou peníze doslova vytvářeny coby dluh.
Nové peníze se vytvoří, jakmile si někdo vezme od banky půjčku.
Ve výsledku má celkové množství peněz, které mohou být vytvořeny,
jen jednu skutečnou mez - celkovou úroveň dluhu.
(celkový dluh USA)
Vlády na vytváření nových peněz uvalují další zákonem stanovenou mez,
tím, že si vynucují dodržování pravidel, zvaných Požadavky Částečných Rezerv.
V podstatě se tyto povinné požadavky libovolně různí podle dané země a doby.
Dříve bylo obvyklé, že banky musely mít v trezoru
alespoň 1 skutečný dolar ve zlatě na 10 dolarů hodnoty dluhu který vytvořily.
Dnes se požadavek poměru nově vytvořených peněz
neuplatňuje k penězům ve zlatě, ale uplatňuje se poměr nových peněz ve formě dluhu
k již existujícím penězům (vzniklých také formou dluhu).
Dnes se bankovní rezervy skládají z množství vládou vytisknuté hotovosti
plus množstvím již existujících peněz nebo ekvivalentu, který banka uložila v centrální bance
vytvořených na dluh, které má banka uložené. (naše vklady jsou vlastně půjčky bance.)
Abychom to jednoduše ilustrovali, představme si, že nová banka právě začala a ještě nemá žádné vkladatele.
Bankovní investoři provedli rezervní vklad ve výši 1111,12 dolarů ve formě již existujících peněz
v centrální bance a požadovaný rezervní poměr je 9:1.
První krok:
dveře se otevřou a banka přivítá svého prvního zákazníka, který si chce půjčit.
Potřebuje 10 tisíc dolarů, aby si mohl koupit auto.
Při rezervním poměru 9:1 ustanovená rezerva u centrální banky, známá jako high-powered money,
dovoluje legálně vykouzlit devítinásobek - 10 000$ - na základě slibu vypůjčovatele dluh splatit.
Těchto 10 tisíc $ se odnikud nepřevádí - jsou to zbrusu nové peníze,
jednoduše vyťukané na dlužníkův účet coby bankovní úvěr.
Dlužník pak na základě tohoto úvěru vypíše šek, aby si koupil použité auto.
Krok 2: Prodejce následně uloží oněch nově vytvořených 10 tisíc dolarů do své banky.
Na rozdíl od "high-powered money", uložené u centrální banky,
nemohou být tyto nově vytvořené peníze násobeny devíti, místo toho jsou vyděleny devíti.
Při poměru 9:1 může být vytvořen nový úvěr ve výši 9 tisíc dolarů (na základě vkladu 10 tisíc dolarů).
Krok 3: Pokud těchto 9 tisíc dolarů je uloženo třetí stranou, ve stejné bance, která je vytvořila, či jiné,
stanou se legálním základem pro třetí emitované peníze banky - v tomto případě v hodnotě 8100 dolarů.
Jako jedna z oněch ruských matrjošek, kde každá z nich uvnitř skrývá o trochu menší,
obsahuje každý nový vklad potenciál o trochu menšího úvěru v klesající posloupnosti.
A teď, pokud vytvořené peníze nejsou uloženy do banky, proces se zastaví.
To je ta nepředpovídatelná část mechanismu vytváření peněz.
Ale pravděpodobnější je, že v každém kroku nové peníze do banky vloženy budou,
a proces rezervního poměru se může znovu a znovu opakovat,
dokud nebude uvnitř bankovního systému vytvořeno téměř 100 tisíc zbrusu nových dolarů.
Všechny tyto nové peníze byly zcela vytvořeny z dluhu.
celý tento proces byl legalizován původním rezervním vkladem pouze 1111,12 dolarů,
které stále leží netknuty v centrální bance.
Co víc knihy každé banky v tomto důmyslném řetězu musejí ukazovat,
že má o 10 % víc na vkladu než na půjčkách.
To dává bankám podnět k honbě za vklady, aby byla schopna poskytovat úvěry.
Podporuje to obecně vnímaný, ale zcestný dojem, že úvěry pocházejí z vkladů.
(jsme obelháváni?)
Pokud není celý řetěz úvěrů uložen ve stejné bance, nikdo nemůže říci,
že každá banka rozmnoží svá původní deposita téměř 90x, tak, že generuje
bankovní úvěr z ničeho. Tedy: bankovní systém je uzavřená smyčka.
Bankovní úvěr vytvořený v jedné bance se stává vkladem v bance jiné, a naopak.
V teoretickém světě dokonale stejných transakcí, by konečný efekt byl přesně tentýž,
jakoby se celý tento proces odehrál v jedné bance.
Tj. původní bankovní rezervní vklad v centrální bance,
ve výši 1111 dolarů umožňuje v konečném efektu vybírat úroky až ze 100 tisíc dolarů,
které ona banka nikdy neměla.
(Banky půjčují peníze, které nemají!)
Pokud to zní směšně, zkuste toto:
V posledních desetiletích, v důsledku neustálého lobbování bank,
zmizely v některých zemích požadavky rezervních vkladů v národních centrálních bankách
a skutečné rezervní poměry jsou mnohem vyšší než 9:1.
Pro některé typy účtů jsou běžné poměry 20:1 či 30:1.
(v některých případech žádné rezervní vklady)
A v poslední době, používáním poplatků z úvěru za účelem zvýšení požadované rezervy od půjčovatele,
našly teď banky způsob, jak obejít požadované rezervní meze docela.
Takže, zatímco pravidla jsou složitá, skutečnost viděná selským rozumem je zcela jednoduchá:
Banky mohou vytvořit tolik peněz, kolik si můžeme půjčit.
Každý podvědomě ví, že banky nepůjčují peníze.
Když si vybíráte úspory z účtu, banka vám neřekne, že nemůžete, protože ty peníze půjčila někomu jinému.
-Mark Mansfield, ekonom a spisovatel.
Navzdory do zblbnotí opakovaným záběrům ze státní mincovny,
peníze vytvořené vládou typicky představují méně než 5 % peněz v oběhu.
Víc než 95 % z dnes existujících peněz bylo vytvořeno někým, kdo se zadlužil u banky.
Co víc, tento bankovní kredit vzniká a zaniká v obrovských objemech každý den,
s tím, jak jsou vystavovány úvěry nové, či ty staré spláceny.
(Úvěr navyšuje půjčky, které snižují splátky.)
Obávám se, že běžnému občanovi by se nelíbilo, říci mu, že banky mohou vytvářet a vytvářejí peníze.
A ti, kteří ovládají peníze národa, řídí politiku vlád, a ve svých prázdných rukou drží osud lidí.
-Reginald McKenna, bývalý předseda představenstva Midlands Bank of England.
Banky mohou tento peněžní systém praktikovat pouze v aktivní spolupráci s vládou.
Za prvé, vlády prosadí zákony o zákonné měně, a tím nás donutí užívat zákonné platidlo.
Za druhé, vlády umožní platit soukromé úvěry v této vládní měně.
Za třetí, vládní soudy vymáhají dluhy.
A na konec vlády prosadí zákony na ochranu funkce a věrohodnosti peněžních systémů vůči veřejnosti,
aniž by ji informovaly, odkud skutečně tyto peníze pocházejí.
(peněžní teorie se učit nebude)
Jednoduchá pravda je, že když podepíšeme tečkovanou řádku na úvěrové nebo hypoteční smlouvě,
stvrdíme podpisem příslib platby, ručíme majetkem, který propadne,
pokud nebudeme splácet, je jediná hodnotná věc, která figuruje v této transakci.
Pro kohokoli, kdo věří, že dostojíme našemu slibu, jsou tento úvěr nebo hypotéka
nyní přenositelné, směnitelné a prodejné (cenné) papíry.
Reprezentuje hodnotu a tím je formou peněz.
Tyto peníze, půjčovatel vydává za tzv. úvěr dané banky.
Úvěr ve skutečném světě znamená, že ten, kdo půjčuje, musí mít něco k půjčení.
Potřebujete-li kladivo, pak můj slib, že poskytnu kladivo, které nemám, vám asi moc nepomůže.
Ale v umělém světě peněz, je slibu bank, že splatí peníze, které nemají,
umožněno, aby byl předáván coby peníze.
A jako takový ho přijímáme.
A proto je nyní národní oběživo dáno na milost úvěrových transakcí bank,
které nepůjčují peníze ale slib, že dodají peníze, které nemají.
-Irving Fisher, ekonom a spisovatel
Když půjčovatel podepíše příslib placení dluhu, banka tuto transakci provede tím,
že pár ťuknutími do počítače vytvoří odpovídající dluh banky vypůjčovateli.
Ale z pohledu vypůjčovatele se z toho stávají půjčené peníze na jeho účtu,
a protože vláda dovoluje. aby se tento bankovní dluh vůči vypůjčovateli přeměnil na zákonnou měnu,
každý ho musí přijímat coby peníze.
A znovu, základní pravda je velmi jednoduchá:
Bez dokumentu, který vypůjčovatel podepsal, by bankéř neměl co půjčit.
Ptali jste se někdy, jak by kdokoli (vláda, korporace, menší firmy, rodiny)
mohly být současně zadluženy tak astronomickými sumami?
Už jste někdy vyslovili pochybnost o tom, jak vůbec může být tolik peněz k půjčení?
Teď to víte: nejsou. Banky peníze nepůjčují, prostě je vytvářejí - z dluhu.
A protože dluh je potenciálně neozmezený, to samé platí pro dodávky peněz.
A jak se ukáže, platí to i obráceně.
(žádný dluh - žádné peníze)
Není ohromující, že navzdory neuvěřitelnému bohatství zdrojů, inovace a produktivity,
které nás obklopují, téměř všichni z nás:
od vlád, přes společnosti po jednotlivce, jsme těžce zadluženi bankéřům.
Kdyby se jen lidé zastavili a zamysleli, jak je to možné?
Jak je možné, že lidé, kteří vlastně vytvářejí veškeré skutečné bohatství světa,
jsou zadluženi těm, kteří pouze půjčují peníze, které to bohatství jen reprezentují?!!
Ještě úžasnější je, že jakmile si uvědomíme, že peníze jsou opravdu dluh,
dojde nám, že kdyby neexistoval žádný dluh, neexistovaly by žádné peníze!
Toť náš peněžní systém: kdyby v našich penězích nebyl dluh, nebylo by peněz.
-Marriner S. Eccles, guvernér FEDu
Je-li to pro vás novinka, pak nejste sami.
Většina lidí si představuje, že kdyby byly všechny dluhy splaceny, stav ekonomiky by se zlepšil.
To je určitě pravda na úrovni jednotlivce.
S tím, jak máme více peněz k utrácení, když jsou naše splátky úvěrů dokončeny,
myslíme si, že kdyby se každý zbavil dluhů, bylo by obecně víc peněz na utrácení.
Ale pravdou je přesný opak. Nebyly by vůbec žádné peníze.
Jsme zcela závislí na neustále obnovovaných bankovních úvěrech, aby vůbec mohly existovat nějaké peníze.
Žádné úvěry = žádné peníze. Což je, co se stalo během velké hospodářské krize.
Dodávka peněz se drasticky snížila, jak vyschla poptávka po úvěrech.
Je to šokující. Jsme zcela závislí na komerčních bankách.
Někdo si musí půjčit každý dolar, který máme v oběhu, v hotovosti nebo úvěru.
Pokud banky vytvářejí hojnost umělých peněz, prosperujeme;pokud ne, hladovíme.
Jsme absolutně bez trvalého peněžního systému.
Když o tom získá někdo kompletní obrázek, je tragická absurdita naší situace beznaděje téměř neuvěřitelná,
ale tak to je.
-Robert H. Hemphill, kreditní manažer FEDu v Atlantě ve státu Georgia
Neustálý dluh
A to není vše;banky vytvářejí pouze hlavní úvěr - nevytvářejí peníze pro splácení úroků.
Odkud přicházejí úroky?
Jediné místo, kde dlužníci mohou získat peníze na splacení úroků, je celková nabídka peněz v ekonomice.
Ale téměř veškerá tato nabídka peněz byla vytvořena tím samým způsobem -
jako bankovní úvěr, který musí být splacen, větším množstvím peněz, než bylo vytvořeno!
A tak jsou ostatní vypůjčovatelé v té samé situaci, horečně se snažící získat peníze,
které potřebují ke splacení jak dluhu tak úroků z celkového "bazénu" peněz, který obsahuje jen onen dluh.
Je jasné, že je to nemožné, aby dluh i úroky splatil každý, protože peníze na úroky neexistují.
Může to být vyjádřeno jednoduchým vzorcem:
dluh/(dluh+úroky) x 100(%) lidí splatí
úroky/(dluh+úroky) x 100(%) lidí zkrachuje
Velkým problémem je, že u dlouhodobých úvěrů úroky mnohonásobně převyšují původní dlužnou částku.
A tak, pokud nebude vytvořeno mnoho peněz navíc k zaplacení úroků, bude to znamenat..
..velký poměr krachů/exekucí a nefungující ekonomiku.
K udržování fungující společnosti je třeba, aby množství krachů bylo nízké.
A aby se toho dosáhlo, musí být vytvořeno více a více peněz z dluhu,
aby se uspokojily dnešní nároky na peníze na splacení předchozích dluhů.
Ale samozřejmě toto celkový dluh zvyšuje. A znamená to, nakonec musí být splaceny větší úroky,
což vyúsťuje v stále se stupňující spirálu celkové zadluženosti, ze které není úniku.
Dlužné peníze / Vytvořené peníze
Je to jen časová prodleva mezi vytvořením peněz jako nových úvěrů a jejich splacením
která zabraňuje celkovému nedostatku peněz dohonit a zbankrotovat celý systém.
Nicméně, s tím, jak nenažrané bankovní monstrum úvěru přibývá na váze,
potřeba vytvořit víc a víc peněz z dluhu na splacení dluhů se stává stále urgentnější.
Proč jsou úroky tak malé? Proč dostáváme poštou nevyžádané kreditní karty?
Proč americká vláda utrácí víc, než kdykoli předtím?
Mohl by to být stav před kolapsem celého peněžního systému?
Rozumně uvažující člověk se musí ptát: copak to může jít donekonečna? Není kolaps nevyhnutelný?
Jedna věc, kterou bychom si ohledně našeho bankovního systému částečné rezervy měli uvědomit,
že (podobně jako ve hře na obsazování židlí) dokud hraje hudba, zatím nikdo neprohrál.
-Andrew Gause, historik peněz
Peníze usnadňují výrobu a obchod.
Čím víc se objem peněz zvyšuje (inflace), tím úměrně klesá cena peněz,
pokud objem výroby a obchodu v reálném světě neroste stejným tempem, aby to vyrovnal.
Navíc když slyšíme, že ekonomika roste 3% ročně, zní to jako konstantní růst. Ale není.
Letošních 3% růstu je více zboží a služeb oproti loňským 3 %, protože z loňska je základ o ona 3 % vyšší.
Místo rovné čáry, jak to ze slov vypadá, je to ve skutečnosti exponenciální křivka,
která se stává stále příkřejší.
Problém, že neustálý růst skutečné ekonomiky vyžaduje neustále se stupňující potřebu
(přírodních) zdrojů skutečného světa a energie.
Pořád víc a víc věcí z přírodních zdrojů se musí každý rok změnit v odpad, navždy
Jen proto, aby tento systém nezkolaboval.
Každý, kdo věří, že exponenciální růst může pokračovat do nekonečna, je buď blázen, nebo ekonom.
-Kenneth Boulding, ekonom
Co můžeme s touto děsivou situací dělat?
Především potřebujeme velice odlišný koncept peněz.
Snad je na čase, aby více lidí položilo sobě a svým vládám 4 jednoduché otázky:
Po celém světě si vlády půjčují peníze ze soukromých bank. Vládní dluh je hlavní složka celkového dluhu.
A splácení tohoto dluhu bere velký žvanec z našich daní.
Nyní již víme, že banky jednoduše vytvářejí peníze, které půjčují.
A vlády jim k tomu dávají svolení.
Takže otázka č. 1 je:
Proč si vlády vybraly půjčovat peníze ze skoukromých bank s úrokem,
když by si všechny peníze, co potřebují, mohly vytvořit samy a bez úroku?
A otázka č. 2 je:
Proč vůbec vytvářet peníze jako dluh? Proč nevytvářet peníze, které obíhají trvale,
a nepotřebují být neustále znovupůjčovány s úrokem, aby mohly vůbec existovat?
Otázka č. 3:
Jak může být peněžní systém, závislý na neustále se zvyšujícím růstu,
použit k vybudování udržitelné ekonomiky?
Není snad logické, že neustále se zrychlující růst a trvalá udržitelnost nejsou slučitelné?
A nakonec:
Co na našem současném systému jej dělá zcela závislým na neustálém růstu?
Co je potřeba změnit, abychom umožnili vytvořit trvale udržitelnou ekonomiku?
LICHVA
Kdysi bylo účtování si poplatku za půjčku nazýváno lichvou,
ta byla předmětem vážných trestů včetně trestu smrti.
Každé hlavní náboženství lichvu zapovědělo.
Většina argumentů proti praktikování lichvy bylo morálních.
Mělo se za to, že jediný legitimní účel peněz je usnadnit výměnu skutečného zboží a služeb.
Na jakoukoli formu vydělávání peněz z vlastnění peněz bylo nahlíženo jako na parazitování nebo zlodějinu.
Nicméně, s tím, jak se potřeba peněz v podnikání zvyšovala,
morálka nakonec ustoupila argumentu, že půjčování s sebou nese risk a ztrátu příležitosti věřitele
a tudíž snaha vydělávat si na půjčování je oprávněná.
dnes jsou tyto představy zastaralé -
dnes je myšlenka vydělávat peníze z peněz brána jako věc, o kterou je vhodno usilovat.
proč pracovat, když lze za sebe nechat pracovat peníze?
(to vše jsem zmáknul, aniž bych vytvořil jedinou hodnotnou věc)
Nicméně, ve snaze vidět trvale udržitelnou budoucnost,
je velmi jasné, že účtování úroků je jak morální tak praktický problém.
Představte si společnost a ekonomiku, která může přetrvávat staletí,
protože místo plundrování svých hlavních zásob energie se omezí na výnos z dnešku
nevytěží se víc dřeva, než za stejnou dobu vyroste,
veškerá energie je obnovitelná - sluneční, gravitační, geotermální,
magnetická a jakákoli další, kterou objevíme.
Tato společnost žije v mezích svých neobnovitelných zdrojů tím, že všechno znovupoužívá a recykluje.
a populace se pouze obnovuje.
Taková společnost nemůže nikdy fungovat, pokud bude používat peněžní systém naprosto závislý
na neustále se zrychlujícím růstu.
Stabilní ekonomika by potřebovala nabídku peněz alespoň schopnou zůstat stabilní, aniž by zkolabovala.
Řekněme, že celkový objem této stabilní nabídky peněz reprezentuje tento větší kruh.
Předpokládejme též, že všechny peníze, které věřitelé půjčují, musí existovat.
(žádné vytváření peněz jako dluh)
Kdyby v tomto systému někteří lidé začali systematicky půjčovat peníze za úrok,
jejich podíl na nabídce peněz bude růst.
Pokud budou neustále za úrok půjčovat všechny peníze, které jim kdo splatí, co je nevyhnutelný výsledek?
Nezáleží, jestli je to zlato, zákonné platidlo založené na dluhu.
Nakonec budou mít věřitelé veškeré peníze.
A poté, co budou na všechno vyhlášeny bankroty a exekuce, dostanou i skutečný majetek.
Tento hlavní problém by se vyřešil pouze,
kdyby bylo postupné půjčování za úrok rovnoměrně distribuováno mezi populaci.
Těžké zdanění bankovních zisků by tohoto cíle mohlo dosáhnout. Ale potom: proč by banky chtěly podnikat?
Kdybychom se vůbec měli osvobodit ze současné situace, mohli bychom si představit, že by banky fungovaly
jako nezisková služba společnosti a rozdělovaly své tržby z úroků jako univerzální občanská dividenda;
anebo by půjčovaly zcela bez úroků.
Dosud nikdo -s použitím logiky a rozumu- nedokázal obhájit, proč si federální vláda půjčuje své vlastní peníze
Věřím, že nadejde čas, kdy lidé budou žádat, aby se to změnilo.
Věřím, že v této zemi nadejte čas, kdy mě a ostatní spjaté s Kongresem obviní,
že tu nic nedělajíc sedíme a necháváme pokračovat tento idiotský systém.
-Wright Patman, demokratický kongresman 1928-76, člen výboru přes bankovnictví a finance 1963-75
Měníme tento systém
Pokud je to základní podstata tohoto systému, která způsobuje problémy,
nemohou být tyto problémy nikdy vyřešeny jeho pouhým seřízením.
Systém jako celek musí být vyměněn.
(Ať to seřídím jakkoli, pokaždé to udělá tu samou věc)
Mnoho monetárních kritiků volají po návratu peněz založených na zlatě;(nejčestnější peníze=zlato)
tvrdí, že zlato má dlouhou historii odpovědnosti.
Ignorují to, že zlato může být předmětem mnoha podvodů, "holení" mincí, ředění olovem, "vyprodání" trhu-
vše z toho bylo hojně praktikováno ve starověkém Římě a přispělo k jeho pádu.
Někteří obhajují stříbro, že je hojnější a tak méně náchylné k "vyprodání trhu".
Mnoho zpochybňuje, proč se vůbec vracet k drahým kovům.
Nikdo se nechce vracet k nošení těžkých pytlů peněz k nakupování.
Je jisté, že peníze ve formě papírové, digitální, plastové či spíše s biometrickou identitou budou skutečným
médiem obchodu, se stejným potenciálem vytvoření bezmezného množství peněz ve formě dluhu,
jaké máme dnes.
Navíc, pokud se zlato stane výhradním zdrojem peněz, ti, kteří nemají zlato, najednou pozbydou peněz.
Jiní obhájci peněžní reformy shrnují, že chamtivost a nečestnost jsou hlavními problémy
a shodují se v tom, že mohou být lepší způsoby k vytvoření čestného a rovnostářského peněžního systému,
spíš než se vracet ke stříbru či zlatu.
Vynalézavé hlavy navrhly různé alternativní způsoby, jak vytvářet peníze.
Mnoho soukromých výměnných systémů vytvářejí peníze coby dluh - stejně jako banky -
ale dělají to otevřeně a aniž by si účtovaly úroky.
příklad je výměnný systém, kde peníze jsou vyjádřeny v hodinách práce,
každá práce je hodnocena rovnocenně a též vyjadřena v dolarech,
což umožňuje položit rovnítko mezi určitou dobou práce a množstvím zboží.
Tento druh peněžního systému může rozběhnout kdokoli,
kdo umí navrhnout způsob účtování a najít ochotné a důvěryhodné spoluúčastníky.
Rozběhnutí lokálního výměnného systému, byť by mělo být nepatrné užití dnes,
je prozíravé protikrizové opatření pro jakoukoli komunitu.
Peněžní reforma, stejně jako volební reforma, je velké téma,
které vyžaduje ochotu ke změně a myšlení z širšího úhlu pohledu,
Stejně tak cesta k peněžní i volební reformě bude trnitá,
protože stojí proti zájmům enormně mocných, kteří mají prospěch z tohoto existujícího systému
a udělají vše proto, aby si svoje výhody uchovali.
Teď, když vidíme, že peníze jsou jenom nápad, a ve skutečnosti peníze mohou být čímkoli je uděláme,
tady je jeden jednoduchý peněžní koncept, který stojí za úvahu.
(-symbolický -komodita -stvrzenka na komoditu -stvrzenka padělaná -fiat měna -bankovní peníze -dluh/slib)
Tento systém je založen na systémech, které se osvědčily v minulosti v Anglii a Americe -
systémy, které byly podkopány a zničeny zlatníky/bankéři a jejich systémem řástečné rezervy.
(-ta bezúročná měna musí být zničena)
(-pokud se to provalí mezi lidi, -tak budem bez práce)
Pro vytvoření ekonomiky založené na trvale bezúročných penězích,
mohou být peníze prostě vytvořeny a investovány do ekonomiky vládou,
pokud možno v podobě dlouhotrvající infrastruktury, která ekonomiku usnadňuje/zprostředkovává,
jako jsou silnice, koleje, mosty, přístavy a veřejná tržiště.
Tyto peníze nebudou vytvářeny jako dluh ale jako hodnota.
Hodnota ve formě čehokoli, co na ni bude vynaloženo.
Kdyby tyto peníze zprostředkovávaly rovnoměrně rozdělený růst obchodu, který by požadoval jejich používání,
pak by za žádných podmínek nezpůsobovaly inflaci.
Pokud by vládní utrácení způsobovalo inflaci, byly by k dispozici dvě akce:
Inflace má vlastně podstatu pevné daně z peněz -
Zda se hodnota peněz sníží o 20 % nebo těch 20 % od nás vybere vláda - má to stejný efekt na naši kupní sílu.
Takto viděno, může být "inflace" formou zdanění politicky přijatelná,
bude-li drženo v mezích a výnos dobře investován.
Nebo, by vláda mohla bojovat proti inflaci výběrem peněz na daních, a ty pak stáhnout z oběhu,
čímž sníží nabídku peněz a obnoví jejich hodnotu.
Pro kontrolu deflace, což je jev padajících mezd a cen, by vláda prostě utratila více existujících peněz.
Bez konkurence vytváření soukromých peněz ve formě dluhu
by vláda měla více efektivní možnosti ovládat nabídku peněz svého státu.
Veřejnost by věděla, na koho nadávat, pokud by se věci vymkly kontrole.
Vlády by byly sestavovány a rozpouštěny na základě jejich schopnosti uchovat hodnotu peněz.
Vláda by operovala především na daních, jak to dělá nyní, ale peníze z daní by šly mnohem mnohem dál,
s tím, jak by na nikom nebylo žádáno platit úroky soukromým bankéřům.
Nemusel by být žádný státní dluh, kdyby federální vláda jednoduše vytvořila peníze, které by potřebovala.
Naše neutuchající nevolnictví vůči bankám skrze placení úroků z vládního dluhu by nebylo možné.
Peníze jsou nové otroctví, které se od toho starého liší skutečností, že je neosobní -
není žádný lidský vztah mezi pánem a otrokem.
-Lev Tolstoj
Neviditelná síla
Nikdo není víc zotročen než ti, kteří chybně věří, že jsou svobodní.
-Goethe
To, co nám bylo říkáno, abychom v to věřili: demokracie a svoboda,
se ve skutečnosti stala důmyslnou a neviditelnou formou ekonomické diktatury.
Dokud celá naše společnost bude naprosto závislá na bankovním kreditu skrze nabídku peněz,
bankéři budou v pozici těch, kteří rozhodují, kdo dostane peníze, které potřebuje a kdo ne.
Moderní bankovní systém vyrábí peníze z ničeho.
Tento proces je pravděpodobně nejvíce ohromující kouzelnický trik, který kdy byl vynalezen.
Bankovnictví bylo počato v nespravedlnosti a zplozeno ve hříchu.
Bankéři vlastní zeměkouli. Seberte jim ji ponechajíc jim moc vytvářet peníze,
a škrtnutím pera si vytvoří tolik peněz, aby si ji koupili zpět.
Seberte jim tuto velkou moc a všechna velká bohatství (jako to moje) zmizí
a oni zmizí také, neboť potom tu bude lepší a šťastnější svět, v němž je možno žít.
Ale chcete-li být nadále otroky bank a platit cenu svého vlastního otroctví,
nechte bankéře pokračovat ve vytváření peněz a ovládání úvěru.
-Sir Josiah Stamp, ředitel Bank of England 1928-41, tehdy 2. nejbohatší Angličan
Neschopnost kolonistů mít moc vydávat vlastní peníze, trvale mimo dosah Jiřího III. a mezinárodních bankéřů
byl PRVOTNÍ důvod války za nezávislost.
-Benjamin Franklin
Jen málo lidí si je dnes vědomo, že dějiny Spojených států od revoluce v r. 1776
byl z větší části příběh epického zápasu za trvalé osvobození se od evropských mezinárodních bank.
Tento boj byl nakonec prohrán v r. 1913, kdy prezident W. Wilson podepsal platnost Federal Reserve Act,
čímž dosadil mezinárodní bankovní kartel do vedení vytváření amerických peněz.
Jsem ten nejnešťastnější člověk. Nevědomě jsem zruinoval svou zemi.
Velký průmyslový národ je ovládán svým vlastním systémem úvěru.
Náš systém úvěru, růst národa a tím i všechny naše činnosti jsou soustředěny v rukou několika málo lidí.
Stali jsme se jednou z nejhůře ovládanou, jednou z nejúplněji
dominovanou a podřízenou vládou v civilizovaném světě,
už nikdy vláda svobodné volby, již nikdy vláda dle přesvědčení a volbou většiny,
ale vláda nátlaku názoru malé skupiny vlivných lidí.
-Woodrow Wilson, americký prezident, 1913-1921
Síla tohoto systému je zaseta hluboko.
Stejně jako vzdělání a ticho médií na toto téma.
(13 let žádný kurz o vytváření peněza v televizi o tom ani slovo)
Před lety zástupce kanadského premiéra prováděl dotazování neekonomů,
jak vysoce vzdělaných profesionálů, tak prostých lidí na ulici,
a zjistil, že ani jeden z nich neměl přesnější obrázek o tom, jak se peníze tvoří.
Ve skutečnosti se dá říci, že se nad tím většina lidí, včetně předních zaměstnanců bank, ani nezamyslili.
Vy ano?
Všechny rozpaky, zmatení i strádání v Americe pramení ani ne tak z vad americké ústavy nebo konfederace,
ne z nedostatku cti či dovednosti, jako z nevědomosti o podstatě hotových pěněz, úvěru a oběživa.
-John Adams, otec zakladatel am. ústavy
Moderní systém peněz ve formě dluhu se zrodil jen o trochu více než před 300 lety,
kdy byla založena Bank of England královskou smlouvou
o částečné rezervě úvěru na zlato v skrovném poměru 2:1.
Tento skrovný zlomek byl jen příslovečnou nohou ve dveří.
Tento systém je nyní celosvětový, vytváří téměř neomezené množství peněz z ničeho
a každého na planetě přikoval k řetězu systematicky rostoucího dluhu, který nemůže být NIKDY splacen.
Mohlo se toto vše stát náhodou? Nebo je to spiknutí?
(prostě se to tak stalo.. naštěstí pro nás)
(Tajný řád Neobyčejných
Necháváme se věci "stávat" již od r. 1776)
Zcela zjevně je tu v sázce něco velmi velkého.
Kdokoli ovládá objem peněz v naší zemi, je absolutním pánem nad veškerým průmyslem a obchodem
a když si uvědomíte, že celý systém je tak či onak lehce ovladatelný několika málo mocnými na vrcholu,
netřeba vám napovídat, odkud se berou období inflací a krizí.
-James A. Garfield, zavražděný prezident USA
Vláda by měla vytvářet, emitovat a dohlížet nad oběhem veškerých hotových peněz a úvěrů,
potřebných k uspokojení prodejní síly vlády a kupní síly spotřebitelů.
Osvojením si těchto principů, budou daňoví poplatníci osvobozeni od nesmírného množství dluhů.
Privilegium vytvářet a emitovat peníze není jen nejvyšší výsada vlády,
ale je to největší příležitost k činorodosti.
-Abraham Lincoln, zavražděný prezident USA
Dokud nebude kontrola nad emisemi hotových peněz a úvěru předána zpět vládě
a uznána jako nejzřejmější a nejposvátnější odpovědnost,
veškeré debaty o suverenitě parlamentu a demokracie jsou plané a marné.
Jakmile se národ odloučí od kontroly nad svými penězi, není důležité, kdo vytváří zákony té země
Lichva jednou získána pod kontrolu jiných obrátí v trosky každý národ.
-William Lyon Mackenzie,
býv. premiér Kanady, který znárodnil Bank of Canada
Jsme vděčni Washington Post, NY Times, časopisu Time a jiným velkým publikacím,
jejichž ředitelé navštěvovali naše setkání a respektovali slib diskrétnosti po téměř 40 let.
Bývalo by pro nás nemožné vyvinout náš plán pro svět,
pokud bychom byli vystaveni ostrému světlu veřejnosti během těch let.
Ale svět je nyní složitější a připraven vpochodovat v ústrety světové vládě.
Nadnárodní suverenita intelektuální elity a světových bankéřů
jsou jistě vhodnější než národní sebeurčení praktikované po minulá staletí.
-David Rockefeller, v projevu Trilaterální komisi, 1991
Jen malá tajemství je potřeba chránit. Ta velká jsou držena v tajnosti nedůvěřivostí veřejnosti.
-Marshall McLuhan, odborník na média

My vládneme :-)

Návod, jak se stát dobrým občanem :-)



Jak fungují trhy a jak vznikla hypoteční krize :-)

Úprava template

Šablona se edituje v Rozvržení - Upravit HTML

Odstranění horní navigační lišty

<body>
<!-- Disabling Blogger NavBar -->
<style type='text/css'>
#navbar-iframe {display:none;}
</style>

Odstranění názvu blogu z TITLE stránky

Starý kód <title><data:blog.pageTitle/></title> nahraďte novým kódem:

<b:if cond='data:blog.pageType == &quot;index&quot;'>
<title><data:blog.title/></title>
<b:else/>
<title><data:blog.pageName/></title>
</b:if>

Vložení videa z youtube.com a video.google.com

<embed src="http://www.youtube.com/v/QAX3CgnSNPo&hl=en" type="application/x-shockwave-flash" wmode="transparent" width="425" height="355"></embed>

<embed src="http://video.google.com/googleplayer.swf?docid=7462852758162537355&hl=cs&fs=true" style="width:425px;height:355px" allowFullScreen="false" allowScriptAccess="always" type="application/x-shockwave-flash"></embed>

Vložení flash animace Trick.swf

<object type="application/x-shockwave-flash" data="Trick.swf" width="1024" height="768">
<param name="movie" value="Trick.swf">
<param name="loop" value="true">
<param name="menu" value="false">
<p>Text zobrazí v připadě že nepodporuje flash</p>
</object>

PDFCreator - virtualni tiskarna

Program PDFCreator se nainstaluje jako další (virtuální) tiskárna a umožňuje z kteréhokoliv programu tisknout do souboru pdf

Vytisknete požadovanou stránku a stiskněte tlačítko Čekat (ve frontě)
opakujte tak dlouho, dokud nemáte v tiskové frontě připraveny veškeré tisky.
v menu Dokument-Kombinovat sloučíte všechny označené tiskové úlohy do jednoho souboru
v menu Dokument-Tisknout pak uložíte na disk hotový dokument.pdf


Program lze zdarma stáhnout zde:
http://www.stahuj.cz/podnikani_a_domacnost/ostatni/pdfcreator/

Google gadgety

Jak přidat Google gadget na svůj blog

V administraci webu blogger.com jděte do
Přizpůsobit - Prvky stránky - Přidat miniaplikaci - HTML/JavaScriptu a do obsahu vložte script, který získáte z .xml souboru
na stránce http://www.gmodules.com/ig/creator?url=adresa.xml
po stisknutí tlačítka "Získat kód"


Překladač http://www.google.com/ig/modules/translatemypage.xml
TV program http://turnitoff.googlecode.com/files/turnitoff.xml
IP adresa http://www.spyber.com/spybergadget.xml
Kurzy http://www.kurzy.cz/kurzy-men/gadget_kurzy_grafy.xml
Komodity http://www.kurzy.cz/komodity/gadget_komodity.xml

Odkazy a gadgety:
české soutěžní gadgety: adams-gadgets.blogspot.com
výběr kvalitních gadgetů: gadgetsdirectory.blogspot.com
vyhledávání google gadgetů: www.google.com/ig/directory
tipy na užitečné gadgety: google-cz.blogspot.com
widgety (udělané ve flashi): www.widgetbox.com